Hranice osobních názorů
U takového Martina Bacíka, extremisty z ODS je zřejmé, že jeho osobní názory nekorespondují s jeho názory oficiálními. Mimochodem tato kolize ho vedla k opuštění řad naší největší konzervativní strany. Extremista a konzervativci, to nejde dohromady. Uznal i Bacík a občanům je zřejmě jasné, kde ona tenká hranice v názorových vyjádřeních a činech vede.
Méně rozeznatelné je to např. u Cyrila Svobody. Pan ministr prezentuje některé svoje názory jako osobní („...V těchto dnech jsem veřejně vyjádřil svůj osobní názor na souvislost mezi volbou prezidenta republiky a věcným návrhem zákona o narovnání vztahů státu a církví…“ Prohlášení Cyrila Svobody 25.1.2008). Ostatním představitelům KDU-ČSL pak dalo dost práci vysvětlit, že to byl opravdu osobní názor ministra a ne oficiální postoj strany.
Základním problémem je, že u politiků snad žádný jejich názor nelze považovat za soukromý a osobní. Ve chvíli jejich zvolení se de facto stávají „majetkem“ svých voličů a jejich vyjádření by měla rámcově ladit s programem a prohlášeními strany, jejíž barvy hájí. Vysvětlení, že se jednalo o únik z mailu, který byl rozeslán pouze členům, neobstojí. Za prvé, nelze předpokládat, že cokoli ministr rozešle svým ovečkám, budou to považovat za jeho osobní názor, za druhé, je vždy téměř jisté, že podobné maily uniknou na veřejnost, je to skvělá příležitost pro konkurenty znemožnit současné reprezentanty a blýsknout se před novináři.
Nelze než politikům doporučit, aby se svými osobními názory, odlišnými od stanovisek strany šetřili. Nebo měli tu odvahu a pokusili se je standardně prosadit a obhájit. A pomoci nám, abychom netápali... osobní? oficiální? osobní? oficiální?
A propos, podle mne by se měla instituce prezidenta v ČR zrušit, protože je plně nahraditelná. Ale to je můj osobní názor.
Marie Jílková
Báječnej den
Pípání.... Bože, jak to nesnáším. Přesně půl minuty a konec. Pak buď znova usnu nebo se probudím navždy. Dnes vítězí probuzení. Jasné pořadí – pustit konvici, pustit horkou vodu, rychlá sprcha, hlas z postele „...stihla ses při tom sprchování vůbec namočit?...“. Ale jasně, že jo, stačí mi chvilka. V Brazílii doporučují čůrat ve sprše, ušetří se tím voda, no snad to zkusím někdy příště.
Marie Jílková
Nechci šrotovné
Dlouho jsem čekala, jak tohle dopadne. Od chvíle, kdy se o zavedení šrotovného u nás začalo vážně mluvit, uběhla docela dlouhá doba, a my měli mezitím možnost sledovat, jak je to s jeho efektivitou v okolních zemích. Nic moc slavného, spíš naopak.
Marie Jílková
Václav má problém s autoritou
Nevím, jestli měl Václav Klaus problematické vztahy s otcem, to by nám bývala byla mohla kdysi sdělit jeho matka, Marie Klausová, ale jedno je jisté – Václav má problém s autoritou. Jak jinak si vysvětlit jeho neustálé potíže se s Ústavním soudem, Nejvyšším soudem, někdy se projevující jako jemné pošťuchování, jindy přecházející do nelítostné bitky. V současnosti se ocitáme spíše v té druhé možnosti.
Marie Jílková
Otevřený dopis poslanci Melčákovi
Vážený pane poslanče, když jsem včera poprvé viděla zprávu, že jste podal ústavní stížnost proti zkrácení volebního období, začalo se mi najednou lépe dýchat – možná ještě jeden spravedlivý existuje.
Marie Jílková
Chce to jen „přešaltrovat páky“ v hlavě
Napadlo mě to při čtení rozhovoru s Avou Jansen alias Evou Jeníčkovou. Češi žijící ve zahraničí většinou obdivují, jak tamní obyvatelé dodržují pravidla, chovají se k sobě hezky, usmívají se na sebe a nezávidí si.... Zato u nás se s tím nesetkáme a pro některé je to i důvod k odchodu.
Marie Jílková
Demagogie kolem jeslí
Stáváme se svědky opětovného překrucování bruselské legislativy, jako již tolikrát. Je smutné, že se naši ministři v době předsednictví k této demagogii připojují, stává to snad už naším národním sportem (viz balení koblih).
Marie Jílková
České dráhy – ukázka arogance moci
Pořad „Reportéři ČT“ se pustil do loupání horkého bramboru české přepravní scény – do Českých drah. Konečně, chtělo by se mi zvolat. Ale co to změní??
Marie Jílková
Černého expozice. Nebo spíš trefa do černého?
Kontroverzní. Urážlivé. Skvělé. Nespočtem adjektiv se snaží návštěvníci popsat novou expozici Davida Černého v budově Rady v Bruselu.
Marie Jílková
Nelehké začátky mladé političky
Pustila jsem do dobrodružství, které se nazývá politika a musím sdělit, že politici to nemají lehké. Obzvlášť ti začínající.
Marie Jílková
Debata s předem daným výsledkem
Dovolím si tvrdit, že David Macek je můj kamarád. Proto mne jeho rozhodnutí pustit se do bitvy s potraty trochu zarazilo. S trochu pompézním začátkem se rozhodl vyvolat debatu nad potraty. Cituji jeho slova, která zazněla na ČRo1: „Debatu vyvolávám jako debatu dlouhodobou a přál bych si, aby se vedla delší dobu, aby si skutečně společnost poctivě pokusila na začátku jednadvacátého století odpovědět na otázku, co je to potrat, protože já jsem přesvědčený o tom, že to opravdu není nějaký banální lékařský zákrok, který by neměl být nějak omezován. Takže tohle je můj základní cíl.“
Marie Jílková
Tradiční model rodiny – nemáme zkreslené představy?
Konzervativci rádi a často hovoří o návratu k tradičnímu modelu rodiny. Na první pohled nelze než souhlasit - spousta lidí se rozvádí, statistiky uvádějí, že až 50% uzavřených manželství končí. Současné alternativní způsoby společného soužití se jim zdají být nefunkční a škodlivé a neměli bychom je podle nich připouštět.
Marie Jílková
74 Kč/hodinu brutto
Ráda jezdím tramvají, v mém případě vlastně „šalinou“. Člověk po ránu kouká do rozespalých tváří, sleduje, kdo se stihl nalíčit, kdo se ještě nestihl odlíčit, čichem zjistí, kdo co předchozí večer popíjel a komu je sprcha a deodorant cizí. Kromě sledování ostatních lidí, které je občas velmi poučné, mě však baví i reklamy. Ty tramvajové mají zvláštní punc. Jako by byly trochu out, jako by počítaly s poněkud sníženým IQ cestujících v ranních hodinách, připomínají dobu minulou.
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2216x