Debata s předem daným výsledkem
Fajn, debata, diskuze a polemika jsou vždy vítány, protože pomáhají tříbit myšlenky a cizelovat argumenty. Ale pro debatu musí být alespoň dva. V této chvíli to vypadá, že na jedné straně je odhodlaný David (proti Goliáši, chtělo by se říci) a na straně druhé? Kdo je tou protistranou? Česká veřejnost? Společnost? Odborníci? Ač se snažím, nevidím tu druhou stranu, která byla ochotna diskutovat problematiku potratů. Česká společnost potrat nevnímá jako téma. Potratů je rok od roku méně, antikoncepce je široce dostupná, tak kde je problém?.
Naprosto souhlasím s tím, že potrat jako takový je neakceptovatelný. Je to zničení nenarozeného života, v tom zastávám stejné „katolické“ stanovisko jako David Macek. Lišíme se v jediném, a to v tom, že nepovažuji za schůdné implantovat české veřejnosti striktní katolické etické normy. Politici mohou a měli by upozorňovat na eticky citlivé otázky, ale nemohou přenášet zákony světa církevního do světa světského. Mohou jít příkladem, mohou být veřejným svědomím, ale neměli by míchat světské a božské.
Obávám se, že na konci otevřené diskuze je předem očekávaný výsledek. Dovolím si opět citovat: „Já bych rád, aby si v následujících měsících a letech česká společnost znovu zodpověděla na otázku, co je to potrat a na základě této poctivé celospolečenské debaty, aby případně také došlo k dalším změnám toho stávajícího zákona.“
A co když diskuze skončí tím, že není třeba nic měnit? Jakou cestou se vydat pak?
Marie Jílková
Báječnej den
Pípání.... Bože, jak to nesnáším. Přesně půl minuty a konec. Pak buď znova usnu nebo se probudím navždy. Dnes vítězí probuzení. Jasné pořadí – pustit konvici, pustit horkou vodu, rychlá sprcha, hlas z postele „...stihla ses při tom sprchování vůbec namočit?...“. Ale jasně, že jo, stačí mi chvilka. V Brazílii doporučují čůrat ve sprše, ušetří se tím voda, no snad to zkusím někdy příště.
Marie Jílková
Nechci šrotovné
Dlouho jsem čekala, jak tohle dopadne. Od chvíle, kdy se o zavedení šrotovného u nás začalo vážně mluvit, uběhla docela dlouhá doba, a my měli mezitím možnost sledovat, jak je to s jeho efektivitou v okolních zemích. Nic moc slavného, spíš naopak.
Marie Jílková
Václav má problém s autoritou
Nevím, jestli měl Václav Klaus problematické vztahy s otcem, to by nám bývala byla mohla kdysi sdělit jeho matka, Marie Klausová, ale jedno je jisté – Václav má problém s autoritou. Jak jinak si vysvětlit jeho neustálé potíže se s Ústavním soudem, Nejvyšším soudem, někdy se projevující jako jemné pošťuchování, jindy přecházející do nelítostné bitky. V současnosti se ocitáme spíše v té druhé možnosti.
Marie Jílková
Otevřený dopis poslanci Melčákovi
Vážený pane poslanče, když jsem včera poprvé viděla zprávu, že jste podal ústavní stížnost proti zkrácení volebního období, začalo se mi najednou lépe dýchat – možná ještě jeden spravedlivý existuje.
Marie Jílková
Chce to jen „přešaltrovat páky“ v hlavě
Napadlo mě to při čtení rozhovoru s Avou Jansen alias Evou Jeníčkovou. Češi žijící ve zahraničí většinou obdivují, jak tamní obyvatelé dodržují pravidla, chovají se k sobě hezky, usmívají se na sebe a nezávidí si.... Zato u nás se s tím nesetkáme a pro některé je to i důvod k odchodu.
Marie Jílková
Demagogie kolem jeslí
Stáváme se svědky opětovného překrucování bruselské legislativy, jako již tolikrát. Je smutné, že se naši ministři v době předsednictví k této demagogii připojují, stává to snad už naším národním sportem (viz balení koblih).
Marie Jílková
České dráhy – ukázka arogance moci
Pořad „Reportéři ČT“ se pustil do loupání horkého bramboru české přepravní scény – do Českých drah. Konečně, chtělo by se mi zvolat. Ale co to změní??
Marie Jílková
Černého expozice. Nebo spíš trefa do černého?
Kontroverzní. Urážlivé. Skvělé. Nespočtem adjektiv se snaží návštěvníci popsat novou expozici Davida Černého v budově Rady v Bruselu.
Marie Jílková
Nelehké začátky mladé političky
Pustila jsem do dobrodružství, které se nazývá politika a musím sdělit, že politici to nemají lehké. Obzvlášť ti začínající.
Marie Jílková
Tradiční model rodiny – nemáme zkreslené představy?
Konzervativci rádi a často hovoří o návratu k tradičnímu modelu rodiny. Na první pohled nelze než souhlasit - spousta lidí se rozvádí, statistiky uvádějí, že až 50% uzavřených manželství končí. Současné alternativní způsoby společného soužití se jim zdají být nefunkční a škodlivé a neměli bychom je podle nich připouštět.
Marie Jílková
74 Kč/hodinu brutto
Ráda jezdím tramvají, v mém případě vlastně „šalinou“. Člověk po ránu kouká do rozespalých tváří, sleduje, kdo se stihl nalíčit, kdo se ještě nestihl odlíčit, čichem zjistí, kdo co předchozí večer popíjel a komu je sprcha a deodorant cizí. Kromě sledování ostatních lidí, které je občas velmi poučné, mě však baví i reklamy. Ty tramvajové mají zvláštní punc. Jako by byly trochu out, jako by počítaly s poněkud sníženým IQ cestujících v ranních hodinách, připomínají dobu minulou.
Marie Jílková
Hranice osobních názorů
Trápí mne, jak politici zacházejí se svými osobními a oficiálními názory. Co to je „osobní“ názor, co to je „oficiální“ názor? Je ten první posvěcen svědomím a druhý je odsouhlasen stranou? Má snad jeden jinou barvu než druhou? A hlavně, jak má občan poznat, co je ještě osobní a co už oficiální názor?
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2216x